Opel Insignia A (2008-2017)
Opel Insignia s interním označením A (nebo G09) je první generace takto pojmenovaného modelu střední třídy německé značky, vyráběná mezi lety 2008 a 2017. Automobil dostupný jako sedan, fastback i kombi tehdy nepřímo nahradil dvojici modelů, model střední třídy Vectra a hatchback vyšší střední třídy Signum. Právě rozdíl proti Vectře měl zdůraznit nový název. V roce 2017 jej nahradila druhá generace Insignie (B), dostupná kvůli zákaznickému zájmu už jen jako fastback a kombík.
Design z pera týmu Marka Adamse byl ukázkou nové generace vozu z Rüsseslheimu, styl Insignie následně převzaly i další modely Opel. Přímo přitom navazoval na koncept GTC z roku 2007. Automobil vsadil na mohutné, ale elegantní proporce. Inspirací byl tvar ostří a tvar křídla, který je patrný na dvojici prolisů v jinak hladké ploše dveří. Oproti předchozím modelům chtěla značka více zdůraznit i sportovnost, i proto se kombík nově jmenoval Insignia Sports Tourer a ne Caravan jako dříve. Ostatně tento přídomek následně využila také o segmentu menší Astra (generace J). Nabídnutí sedanu i fastbacku pak mělo oslovit klientelu z různých koutů Evropy.
Velikostně pak Insignia proti Vectře, považované za přímého předchůdce, výrazně povyrostla. Z hlediska délky o výrazných 219 mm, pokud mluvíme o sedanu/fastbacku. Kombi pak proti sourozencům bylo ještě o 80 mm delší. Ve výsledku tak byla na úrovni někdejší Omegy, modelu vyšší střední třídy, díky níž Insignii Opel považoval za svoji novou vlajkovou loď.
Motiv pera a ostří se pak objevil také v kabině. Prostor kolem předních sedadel byl stylizován do prostoru oblouku, který obepíná cestující, což zdůrazňoval zdobný dekor. Středový panel pak zahrnul množství tlačítek pro množství ovládacích funkcí. Insignia (A) pak zaujala i svou výbavou, dostupné byly adaptivní bi-xenovové světlomety, upozornění na opuštění jízdního pruhu nebo rozpoznávání dopravních značek (zákazových a omezujících rychlost), tedy prvky v té době nezvyklé.
Ještě s šestiválcem
Technický základ poskytla nově vyvinutá platforma Epsilon 2 z dílny tehdejšího majitele Opelu, koncernu General Motors. Vpředu se objevila náprava typu McPherson s dvojitým uchycením a pomocným rámem pro potlačení vibrací, vzadu zase čtyřprvkové zavěšení s jedním spodním ramenem z hliníku. K dispozici byl i pohon všech kol, s mezinápravovou spojkou u převodovky a třídílným kardanovým hřídelem. Dostupný byl i zadní diferenciál s elektronicky realizovaným zvýšením svornosti (eLSD), případně adaptivní podvozek.
Automobil na trh vstupoval s nabídkou hned sedmi motorů. Základem byly atmosférické benzinové čtyřválce, 1.6 Ecotec (85 kW) a 1.8 Ecotec (103 kW), nad nimiž stál přeplňovaný čtyřválec 2.0 Turbo Ecotec (162 kW) a vrcholný vidlicový šestiválec 2.8 Turbo Ecotec (191 kW). Turbodiesely zastupoval nově vyvinutý motor 2.0 CDTI Ecotec ve verzích s 81 kW, 96 kW a 118 kW, přičemž nejsilnější provedení bylo dostupné i v ekologickém derivátu ecoFlex.
V roce 2009 pak přibyly benzinový 1.6 Turbo (132 kW) a dvakrát přeplňovaný turbodiesel 2.0 CDTI Biturbo (140 kW). Dorazila i vrcholná Insignia OPC s vidlicovým šestiválcem 2.8 Turbo dále vyladěným na 239 kW. Později tu pak byl i 1.4 Turbo (103 kW), dostupný rovněž ve verzi na LPG pro zájemce o alternativní paliva.
Přichází Country Tourer
K výraznějším změnám pak došlo v rámci faceliftu v roce 2013. Atmosférické jednotky zcela skončily. Motor 1.6 Turbo (132 kW) nahradil modernější agregát 1.6 SIDI Turbo (125 kW) s přímým vstřikováním a úspornějším provozem. Jednotlivé verze turbodieselu 2.0 CDTI pak posílily, konkrétně na 88 kW a 103 kW, 2.0 CDTI Biturbo pak nabídlo 143 kW. Bohužel naopak u běžných verzí skončil benzinový šestiválec, už dříve postupně nahrazený čtyřválcem 2.0 SIDI Turbo (184 kW). Nadále tak pokračoval už jen u vrcholné Insignie OPC.
V roce 2015 pak přišel ještě nový vznětový základ 1.6 CDTI ve verzích s 88 kW a 100 kW, který v této výkonnostní relaci nahradil dosavadní naftové dvoulitry. Naopak nejsilnější jednoturbová varianta 2.0 CDTI posílila na 125 kW.
Inovovaný vzhled pak auto více opticky přiblížil tehdejší Astře (J) a kabrioletu Cascada. Poznávacím znakem se stala usměvavější příď a přepracované světlomety. Vnitřek pak změnil svoji koncepci, přehršel tlačítek nově nahradila dotyková obrazovka s úhlopříčkou osmi palců.
Novinkou se stal i příchod modelu Opel Insignia Country Tourer. Šlo o kombi do lehčího terénu, lišící se od výchozí Insignie Sports Tourer oplastovanou karoserií a o 20 mm zvýšenou světlou výškou.
Opel Insignia první generace (G09) se pro evropské trhy vyráběl v domovském závodě značky v německém Rüsselsheimu. Jako první se v listopadu 2008 začaly vyrábět sedan a fastback, kombi následovalo s mírným zpožděním, na jaře 2009. Auto nicméně pro lokální trhy vznikalo rovněž v Rusku nebo Číně.
Opel Insignia (A): Základní technická data
- Délka x šířka x výška x rozvor: 4830 x 1856 x 1498 x 2737 mm (Insignia sedan/fastback), 4910 x 1856 x 1498 x 2737 mm (Insignia Sports Tourer)
- Objem zavazadlového prostoru: 500 litrů (Insignia sedan), 520 litrů (Insignia fastback), 540 litrů (Insignia Sports Tourer)
- Výroba: 2008-2017 (Rüsselsheim, Německo)
Je to kus auta. Ať všude píší cokoliv o malém kufru, tak malý prostě není, je to obří kufr. Tedy alespoň u testované verze combi. Na zadní sedačky si v pohodě sednete i za řidiče, který má přes 180 centimetrů. Takže na velikost si jen nehraje, opravdu veliká je.
Důkaz masivnosti a bytelnosti je třeba víko kufru, které dle mého odhadu váží tak 1 až 1,5 tuny. Je vážně ohromné. V testovaném autě bylo elektricky ovládané, dalo se dálkovým ovladačem i zavřít na normální vzdálenost, ne jako u některých moderních aut, kde je to možné maximálně z metru. Bohužel zase chybí tlačítko na zavření a zamknutí auta, je to drobnost, která usnadní život, ale automobilky to ignorují.
Podvozek nemůžu hodnotit z hlediska životnosti, ale co bylo skvělé, tak byl absolutně tichý a pohodlný. Měl jsem z něj pocit, že ho někdo dělal přesně na naše silnice. Díry tlumí tak akorát a zároveň není přehnaně houpavý. Možná i díky němu v autě bylo absolutní ticho. Dokonce ani u nových aut se nesetkávám s tím, že by uvnitř nic nedrnčelo (což mě dohání k šílenství), ale tady, u Insignie se 140 000 km na krku, to tak bylo.
V testovaném autě byl motor 2.0 CDTI o výkonu 96 kW. Není to trhač asfaltu. Je to motor určený spíš na klidnější jízdu, závodění na semaforech mě s ním nijak nelákalo. Ale zas na druhou stranu působí hezky klidně, pohodově a spotřebu má příjemnou. A na to je stavěný. Můžete s ním pohodlně předjet, na dálnici se taky neztratí, ale není to žádná výbušná síla, která by vás nutila šlapat na plyn víc a víc.
Proč je tedy tak levná? Pár věcí mi na ní vadilo. Třeba displej mezi budíky, který svítí silně, nejde ztlumit a v noci opravdu ruší. A páčka blinkrů – je kulatá a nepohodlná. Světla také nesvítí nijak úžasně, což ale můžou vyřešit lepší žárovky. Roletka v kufru se občas sama stáhne za jízdy.
Více na: https://www.roadblog.cz/test-opel-insignia-cdti/