Volkswagen K70: Zapomenutý milník značky, který neměl být VW
Většina dnešních automobilů používá koncepci vše vpředu, tedy pohon předních kol s řadovým motorem umístěným vpředu, který bývá chlazený kapalinou. U značky Volkswagen začala tato éra modelem K70, který ji v roce 1970 přivezl jako první. Všechny do té doby prodávané modely wolfburské značky měly pohon zadních kol a vzadu umístěný, vzduchem chlazený motor typu boxer.
Volkswagen K70 byl tak klíčový milník značky, který dodnes nejčastěji využívanou koncepci použil ještě před Golfem, Polem nebo Passatem, které ji proslavily více. K70 přitom původně ani Volkswagenem být neměl. Práce na něm začaly pod hlavičkou značky NSU, kde se měl stát doplňkem k unikátnímu modelu Ro80 s Wankelovým motorem. Právě nespolehlivost Ro80 ale NSU dostala do finančních potíží, které byly řešeny prodejem automobilce Volkswagen.
Ta přitom NSU spojila s Auto Union, koupeným o pár let dříve, čímž vznikla společnost Audi NSU Auto Union AG, jejíž součástí bylo i dnešní Audi. A právě to, potažmo čtyři kruhy někdejšího Auto Unionu, dostalo přednost, zatímco NSU nový majitel postupně utlumil. Konkrétně Ro80 s nechvalnou pověstí se prodávalo do roku 1977, kdy už z Audi začala být budována prémiová divize německého koncernu.
Volkswagen přebírá K70
Utlumení NSU postihlo právě i K70, které přitom už bylo prakticky hotovo. Vzniklo už 23 předsériových kusů a napjatě se očekávala premiéra na ženevském autosalonu 1969. Volkswagen ale prezentaci zrušil, i kvůli tomu, aby neubírala na pozornosti tehdy rovněž nově prezentovanému Audi 100 první generace, které mířilo do stejné kategorie.
Úplný konec NSU K70 to ale neznamenalo. Volkswagen totiž jen posunul premiéru na podzim 1970 a projekt převzal pod svá křídla. Změnilo se toho přitom jen málo, dokonce i název zůstal zachován. K70 přitom vycházelo z logiky NSU, K odkazovalo na německý výraz pro píst (Kolben), zatímco číslo 70 na předpokládaný výkon v koních.
Ten byl nakonec vyšší. V době premiéry byla základem podélně uložená zážehová šestnáctistovka dostupná ve dvou výkonových verzích, s 55 kW (75 koní) a 66 kW (90 k), , která měla za úkol rozhýbat vůz s karoserií sedan, s úctyhodnou délkou 4.455 mm. Přestože vznikl i projekt kombi, praktičtější karosářská varianta nakonec nevznikla, protože by podle vedení automobilky až příliš konkurovala Volkswagenu Typ 4 (411/412). Už sedan byl ale prostorný, díky dlouhému rozvoru 2.690 mm. Praktičnost podporoval i objemný zavazadelník velký 580 litrů.
Mezník i z hlediska designu
Volkswagen K70 pak další směřování značky vytyčil nejen svojí koncepcí prvního vozu značky s pohonem předních kol a vpředu uloženým, kapalinou chlazeným motorem vpředu, ale také svým designem. Jednoduché, čisté tvary navržené Clausem Luthem totiž určily designérský směr i pro další léta. K70 totiž byla nepopiratelnou inspirací pro první Golf nebo Polo.
To platilo zvlášť pro modernizovanou variantu, která v roce 1972 nahradila hranaté světlomety za kulaté. Inovací však bylo v průběhu let vícero. Volkswagen se snažil netradičně pojatý automobil unifikovat s dalšími svými modely využitím shodných komponentů pro snížení vcelku vysokých výrobních nákladů. Od roku 1973 pak silnější šestnáctistovku nahradila osmnáctistovka naladěná na 74 kW (100 k).
Brzký konec
Volkswagen K70 nakonec ve výrobě vydržel jen do února 1975. Celkem bylo postaveno 211.127 jeho kusů, které vznikaly v nově vybudovaném závodě Salzgitter, který byl později přestaven na motorárnu. Automobilce se nevyplácela nákladná produkce, zájemci se navíc báli nespolehlivosti po vzoru NSU Ro80, což trochu podporovala náchylnost vozu ke korozi. To všechno znamená, že K70 nakonec postupně nahradil sice menší, ale podobně koncipovaný Volkswagen Passat, který se vyráběl od roku 1973.
