Vozy kombi jsou nedílnou součástí nabídky značky Škoda, když její Octavia Combi je dokonce vůbec nejprodávanější kombík v Evropě. Platilo to i v šedesátých letech, kdy tehdejší AZNP nabízely hned dva takové modely, Octavia Combi a 1202, přezdívaný stejšn. Není tak divu, že i při přípravách na svou dobu moderního modelu 1000 MB se počítalo s myšlenkou verze kombi. Jejímu prototypu se říkalo Škoda 990 Hajaja.
Konkrétně Škoda Octavia Combi byla totiž velice úspěšným modelem, a to obzvláště v zahraničí. Mezi lety 1961 a 1971 opustilo závod v Kvasinách celkem 54.086 kusů tohoto vozu, přičemž třeba v roce 1966 bylo do zahraničí exportováno na 72 % vyrobených exemplářů. Export do zahraničí se přitom v tehdejší době socialismu automobilce velice vyplácel.
Vedle sedanu i alternativy
V rámci projektu Š 990 NOV (nový osobní vůz), který později vedl k sériově Škodě 1000 MB, se tak vedle výchozího sedanu počítalo také s alternativními verzemi. Postupně tak vznikly prototypy kupé, kabrioletu a právě kombi.
Čas kombíku konkrétně nastal v únoru 1963, kdy byl do podoby této karosářské verze přestavěn 34. prototyp původně padesátikusové série NOV, který v té době měl už na svém kontě najeto přes 31 tisíc kilometrů.
Ležící motor
Jelikož NOV přijížděl s tehdy se zcela novou koncepcí vše vzadu, rychle se při projektování ukázaly nevýhody této koncepce v případě kombíku. Umístit motor pod podlahu zavazadelníku nebyl vůbec jednoduchý úkol. Proto byl řadový čtyřválec uložen naležato, s hlavou válců v levé části vozidla, s vodním chladičem umístěným vpravo. Neobvyklá koncepce vynesla prototypu přezdívku Hajaja, podle dobového seriálu rozhlasových pohádek na dobrou noc.
Nad agregátem se pak nacházel samotný zavazadelník, přístupný jak jinak než výklopným víkem, které bylo v horní poloze fixováno kovovou vzpěrou. Dovnitř přitom bylo možné uložit předměty dlouhé až 1,6 metru. Díky umístění motoru se pak druhý kufr mohl objevit i v přídi. Navíc zároveň plnil funkci deformační zóny.
Samotný prototyp byl dlouhý 4.150 mm, široký 1.620 mm a vysoký 1.400 mm, rozvor 2.400 mm odpovídal standardnímu sedanu. Pohon obstarával čtyřválec o objemu 988 ccm a výkonu 42 k (31 kW) při 4650 otáček, díky němuž Hajaja dosahoval největší rychlosti 115 km/h.
Po zhotovení následovaly jízdní zkoušky, při nichž během tří týdnů na přelomu května a června 1963 Hajaja absolvoval zhruba 7.000 km. Vývojáři na voze oceňovali vzdušnost interiéru i velkorysý objem dvou prostorů na náklad a zavazadla, tím ale výhody vlastně končily. Komplikované umístění motoru pod podlahu zavazadelníku znamenalo, že byl špatně přístupný pro servisní úkony. Navíc se ve stísněném prostoru přehříval.
Hajaja zůstal jediný
A tak bylo rozhodnuto o tom, že Škoda 990 Hajaja zůstane jen ve formě prototypu. Další exemplář už ani nenásledoval. Automobilka se raději soustředila na přípravy sériové výroby sedanu, od něhož bylo následně odvozeno i kupé (1000/1100 MBX). Zájemci o škodovácký kombík tak museli nadále volit leda tehdejší Octavii Combi, která nakonec v produkci vydržela až do roku 1971. Na další kombík mladoboleslavské značky si zákazníci museli počkat až do roku 1990, kdy na trh dorazil Forman, odvozený od hatchbacku Favorit.
Jediný vyrobený prototyp kombi Škoda typ 990 „Hajaja“ je dnes součástí expozice továrního škodováckého muzea v domovské Mladé Boleslavi.
