Mazda se v posledních letech stále přibližuje prémiově kategorii, když sází na unikátní techniku i prémiově působící kabiny. Naposledy udělala další takový krok, když uvedla na trh model se vskutku prémiovým základem, s pohonem zadních kol a s vpředu podélně uloženým motorem, kterým klidně může být řadový šestiválec. Jmenuje se Mazda CX-60 a já vůz vyzkoušel během týdenního testu.
Kapitoly testu
Design: Drsňácký než líbivý
Zatímco technika v útrobách je nová, design má přímou návaznost na dosavadní modely Mazda. Styl Kodo zkrátka nestárne, v tomto případě však stylisté Mazdy vsadily spíše na drsňácké než líbivé tvary. Vertikální příď s obří maskou je zkrátka dominantní a přitahující pozornost, což zdůrazňují i velkorysé rozměry auta dlouhého 4745 mm.
Interiér: Prémiový s příkladným ovládáním
Také interiér pokračuje v nastoleném trendu. Použité materiály a jejich zpracování nemají chybu, v tomto směru Mazda rozhodně patří mezi to nejlepší z mainstreamu. Prémiovost přitom navozují i nenápadné detaily jako výtečný obraz parkovacích kamer nebo dvojice tlačítek elektrického ovládání víka kufru – jedno jen zavře páté dveře, druhé navíc zamkne celé auto.
Opět přitom platí, že nízká, ale široká obrazovka infotainmentu nepůsobí velice, velikostí ale plně stačí. Navíc se snadno ovládá, díky zachování “Mazdího iDrivu”, otočného ovladače s přidruženými tlačítky. Tady fakt není potřeba vymýšlet něco nového, funguje to skvěle, snad jen zadávání adresy do navigace neustálým točením je zdlouhavé. Plně digitální je i přístrojový štít, přehledný a s kvalitním obrazem. Některým zákazníkům snad jen může chybět přepnutí do jiného grafického zobrazení.
Za volantem se sedí spíše vysoko, v tomto směru CX-60 zdůrazňuje, že jde o SUV. Sedadla jsou široká a pohodlná. Rozhled nicméně poněkud omezují široké sloupky karoserie. Vzadu pak poznáte, že základem je platforma s pohonem zadních kol. Navzdory bohatýrským vnějším rozměrům je tu zkrátka místa spíš akorát než přebytek.
Zavazadelník je však s udávaným objemem 570 litrů slušně veliký, s dostatečnou velikostí i pro pojmutí kočárku včetně korby a dalších zavazadel. Pod podlahou navíc zůstává prostor pro rezervní kolo.
Motor: Se šestiválcem se pěkně žije
Motor svým charakterem odpovídá typickým šestiválcům. Hlavní jeho předností je nenucenost, zkrátka máte pocit, že ho ty výkony nic nestojí. Pravda, ve výchozím nastavení se možná někdy divíte, kde těch 187 kW vlastně je, ve sportovním režimu ale motor okamžitě reaguje na pokyny a hbitě akceleruje. Počítejte každopádně s tím, že při akceleraci poznáte vznětový původ, charakteristický klapot turbodieselů je zvlášť za studena zkrátka znát. Po zahřátí je ale to brumlání líbivé.
Automat pak ve většině případů řadí optimálně hladce a nechává motor převalovat v nízkých otáčkách, pak tu jsou ale situace, kdy zbytečně podřazuje a nemění kvalt tak hladce. Typicky jde o jízdu po dálnici, kdy jedete na tempomat tachometrových 135 km/h a motor točí 2000 otáček. Pak ale přijde stoupání, auto si nepochopitelně podřadí, otáčky jdou nahoru. A tak manuálně páčkou pod volantem zase přeřadíte, a to zrovna v ne moc hladkém chodu, aby se situace v dalším kopci zase opakovala. Naopak start-stop funguje hladce, stejně tak je neznatelné vyřazování na neutrál pro snížení spotřeby.
Co se však týče spotřeby paliva, nemám výtek. Apetit se drží v mezích. Na dálnici se dá klidně v rámci povolených rychlostních limitů jezdit do sedmi litrů. I těch městských osm je v pořádku. Navíc se mi líbí možnost ovládat start-stop systému tlakem na brzdový pedál – jakmile ho stisknete jen lehce, šestiválec zůstává nastartovaný, po výrazném sešlápnutí motor zhasne.
Jízdní vlastnosti: Charakteristická Mazda
Jízdní vlastnosti pak odpovídají sportovnímu naturelu Mazdy. Auto příkladně drží směr, tuhé řízení je dostatečně komunikativní a nezalekne se rychlejšího tempa. V zatáčkách působí jistě, byť logicky se kvůli vyšší stavbě lehce v oblouku naklání. V rámci kategorie středně velkých SUV nicméně chováním patří mezi to nejlepší.
Podvozek je dostatečně poddajný, nicméně se opět ukazuje, že velká, 20″ kola testovaného exempláře nejsou na českých silnicích vhodná volba. Na nerovnostech si zkrátka občas bouchnou.
Na dálnici se pak projeví typický nešvar vozů Mazda, spíše průměrné odhlučnění. Ostatně bouchnutí při zavírání zadních dveří je takové lacinější, což naznačuje, že by těsnění mohlo být pečlivější. Skvěle však svítí adaptivní LED světlomety, vykrývací Matrix funkce pak spolehlivě funguje.
Mazda CX-60 3.3 e-Skyacitv D254 (2024)
Mazda CX-60 je SUV pro zákazníky, kteří nehledají jen přibližovadlo z bodu A do boku B, ale od auta očekávají i něco navíc, ať už jízdní schopnosti nebo zajímavou techniku. Obě tyto vlastnosti CX-60 splňuje, jezdí pěkně a ten dieselový šestiválec stojí za to! Ano, pár drobností k dokonalosti chybí, z CX-60 ale musí mít radost každý, komu v žilách koluje benzin.
Plusy
Až prémiová kabina
Nadprůměrné jízdní schopnosti
Slušná spotřeba šestiválce
Minusy
Mnohdy cukající automat
Vzhledem k velikosti průměrná prostornost
Průměrné odhlučnění
Mazda CX-60: Technická data
| MOTOR | 3.3 e-Skyactiv D254 AWD |
|---|---|
| Zdvihový objem (ccm) | 3283 |
| Výkon (kW) | 187 |
| Točivý moment (Nm) | 550 |
| Převodovka | 8A |
| Maximální rychlost (km/h) | 219 |
| Zrychlení z 0-100 km/h (s) | 7,4 |
| Spotřeba paliva – kombinovaná dle WLTP (l/100 km) | 5,3 |
| Emise CO2 – kombinované dle WLTP (g/km) | 137 |
| Objem palivové nádrže (l) | 58 |
| Hmotnost pohotovostní/užitečná (kg) | 1930/586 |
Mazda CX-60: Další recenze
David Bureš, ČSAKA
Mazda CX-60 dokazuje, že chce ke značce přivést novou klientelu. Dělá si pořád věci po svém, v některých ohledech však není zcela typickou Mazdou. Zamilujete si ji však pro její prémiovou kabinu i příjemně naladěný podvozek.
David Bureš, ČSAKA
Mazda CX-60 se vznětovým šestiválcem 3.3 e-Skyactiv D je auto, který veškerý automobilový fanoušek musí milovat. Vypadá skvěle, má prémiový interiér a ten šestiválec je zkrátka vynikající motor, který se dneska v této kategorii už moc nevidí. Mazda opět dokazuje, že jde proti všem trendům a já jsem za to moc rád. Jen tak dál!
