Ford (Grand) C-Max II (2010-2019)

Ford C-Max s interním označením C344 je druhá generace kompaktního MPV tohoto jména vyráběná americkou automobilkou pro evropské trhy mezi lety 2010 a 2019. Na rozdíl od předchůdce výchozí variantu C-Max nově doplnil ještě větší Grand C-Max. V roce 2019 byla výroba obou karosářských variant ukončena bez přímého nástupce, a to kvůli klesajícímu zájmu evropských zákazníků o tento typ vozidel. V USA produkce tohoto MPV skončila už o rok dříve.

1 2 ... 4 ►

Design automobilu vycházel z konceptu Iosis Max z roku 2009 a navazoval na tehdejší styl značky, nazývaný kinetický design. Ten byl již dříve prezentovaný na Fiestě šesté generace nebo Kuze první generace.

Až sedmimístný Grand C-Max se pak odlišil nejen větší karoserií, o 140 mm delší a 58 mm vyšší, ale také řešením zadních dveří. Ty jsou totiž u Grand C-Max posuvné, pro snazší přístup dozadu a větší odlišení obou derivátů. Na trh dorazil kvůli tehdejšímu rostoucímu zájmu zákazníků o sedmimístná auta. Výchozí varianta se mimochodem mezigeneračně natáhla o 47 mm.

Základem se stala globální platforma C, sdílená s třetí generací Fordu Focus. (Grand) C-Max ji nicméně dostal dříve než známější kompakt. Auto se dočkalo přídavné integrované rozpěry v přední části karoserie a vyztuženého uložení zadních tlumičů. Zatímco zadní víceprvková náprava nazvaná Control Blade byla bohatěji dimenzovaná, díky větším ložiskům i tlumičům, jinak se na podvozku šetřily neodpružené hmoty. Odlehčeny byly duté stabilizátory, spodní ramena nebo třeba pomocný rám přední nápravy. Převod řízení se pak zkrátil z 16:1 na 14,7:1, zatímco jízdní schopnosti vylepšil systém Torque Vectoring Control (TVC), neboli přibrzďování vnitřního kola v zatáčce.

Hlavně šestnáctistovky

V době premiéry Ford (Grand) C-Max druhé generace vsadil primárně na motory o objemu 1,6 litru. Ty benzinové dokonce zastoupily výhradně šestnáctistovky, tehdy nový atmosférický čtyřválec 1.6 Ti-VCT ve dvou výkonových verzích (77 a 92 kW) jako náhrada za agregáty řady Duratec doplnil přeplňovaný čtyřválec 1.6 EcoBoost (110 a 132 kW).

Z turbodieselů pak byly v době premiéry nabídnuty inovované čtyřválce rodiny Duratorq. Vedle 1.6 TDCi (70 kW a 85 kW) tu byl ještě 2.0 TDCi (85 kW, 103 kW a 120 kW). Pro USA pak byl určen plug-in hybrid nazvaný C-Max Energi.

Nabídka motorů se ale v průběhu let měnila. V roce 2012 byla po vzoru tehdejšího Focusu spuštěna produkce C-Maxu s přeplňovaným benzinovým tříválcem 1.0 EcoBoost, který nahradil atmosférickou šestnáctistovku. Nabídnut byl ve verzích s výkonem 73 kW a 92 kW.

Elegantnější příď

K dalším změnám v nabídce došlo v rámci faceliftu v roce 2014. To se vůz dočkal benzinového čtyřválce 1.5 EcoBoost (110 kW a 132 kW) a turbodieselu 1.5 TDCi (88 kW).

Design se upravil podle tehdejšího stylu Fordu, jehož poznávacím znakem byla elegantnější maska chladiče ve tvaru podobném jako u vozů Aston Martin. Uvnitř se pak objevil nový infotainment SYNC 2 s osmipalcovým dotykovým displejem. Jízdní vlastnosti zase vylepšilo upravené zavěšení i řízení, zatímco odhlučnění pomohla silnější boční skla.

Ford C-Max druhé generace se pro Evropu zpočátku vyráběl ve španělské Valencii, v roce 2014 se však produkce v rámci modernizace přesunula do německého Saarlouis.

Ford (Grand) C-Max: Základní technická data

• Délka x šířka x výška x rozvor: 4380 x 1858 x 1626 x 2648 mm (C-Max), 4520 x 1858 x 1684 x 2788 mm (Grand C-Max)
• Objem zavazadlového prostoru: 432 litrů (C-Max), 56/439 litrů (Grand C-Max)
• Výroba: 2010-2019 (Valencie, Španělsko; Saarlouis. Německo)

Ohodnoťte Ford C-Max i vy, v komentářích pod článkem: