Recenze: Volkswagen Tayron s 2.0 TSI je náramně povedené rodinné SUV, Touareg však nenahradí. Navíc bych volil jiný motor

Segment rodinných SUV je dnes pořádně nabitý, SUV až pro sedm jsou žádané, a proto se jejich nabídka tak rozšiřuje. Možná i proto Volkswagen nahradil dřívější Tiguan Allspace samostatným modelem, nazvaným Tayron, který dnes svým způsobem nahrazuje také dosavadní vlajkovou loď Touareg, jejíž výroba byla letos ukončena. Auto mimo jiné láká na různorodou nabídku motorů, na jejímž vrcholu stojí benzinový čtyřválec 2.0 TSI. Jaký takový Tayron je? A můžeme ho skutečně považovat i za náhradu za Touareg? 

Fotogalerie: VW Tayron 2.0 TSI R-Line People (2026)

Design: I v bílé mu to sluší

Svébytné jméno přímého nástupce za Tiguan Allspace se podepisuje i na svébytném designu Tayronu, který se v lecčems liší od menšího Tiguanu. Rodinné SUV se od toho kompaktního odlišuje pojetím předních partií i koncových světel, která mimochodem mají velice zajímavou grafiku. Výsledek je povedený, Tayronu to sluší i v jinak obyčejné bílé – byť v tomto případě perleťovém laku Oryx.

Mluvíme tu každopádně o sportovně stylizované variantě R-Line s výrazným předním nárazníkem a příplatkovými černými detaily z paketu Black Style, což příjemně kombinuje decentnost se sportovní vizáží.

Zajímavostí pak je to, že auto nepůsobí tak velice, opticky zůstává celkem kompaktní. S délkou 4.792 mm je přitom o 64 mm delší než předcházející Tiguan Allspace. Rozvor 2.788 mm je naopak o milimetr kratší jak u předchůdce. Velikostně tak odpovídá koncernové Škodě Kodiaq (která mezigeneračně rovněž vyrostla), byť konkrétní hodnoty se liší. Aktuální Kodiaq je dlouhý 4.758 mm, s rozvorem 2.791 mm.

Interiér: Bohatý prostor i výbava

To uvnitř už příbuznost s Tiguanem jasně rozpoznáte, základní uspořádání palubní desky je pro oba modely shodné. To znamená digitální přístrojový štít před řidičem, volně stojící obrazovku infotainmentu (s úhlopříčkou až 15″ dle verze) nebo rozložení páček pod volantem převzaté z jiných Volkswagenů poslední doby – s voličem automatu vpravo pod volantem. Shodné nicméně kabiny obou aut nejsou, přímé srovnání prokazuje třeba odlišně řešené výdechy ventilace po stranách.

Ústředním prvkem moderních aut je multimediální systém, který v tomto případě zaslouží pochvalu. Systém funguje rychle a je intuitivní na ovládání. Hezkou grafiku systému doplňuje rovněž kvalitní obraz parkovací kamery. Navíc lze do velké míry individualizovat, díky čemuž můžete urychlit přístup k funkcím, které opravdu potřebujete. Vlastně mi tak ani nevadí, že se většina ovládání přesunula právě na obrazovku infotainmentu. Dotykové je pak mimochodem i ovládání panoramatické střechy.

Naopak mě vlastně mate otočný ovladač mezi sedadly. Vedle něj je startovací tlačítko, a tak jsem měl časté nutkání ho používat jako volič automatu. Ve skutečnosti nicméně umožňuje nastavovat hlasitost nebo při prokliku jízdní režimy.

Zpracování je na vysoké úrovni, použité materiály také. V tomto směru Tayron můžeme pasovat do role vlajkové lodi. Určitě kvituju sportovní sedadla s integrovanými hlavovými opěrkami, jde totiž o pohodlná, tzv. ergoActive sedadla s masážní funkcí, která zároveň dobře podrží i v zatáčkách. Díky širokému rozsahu nastavení si pak ideální pozici za volantem najde doslova každý. Nadchne také originální ztvárnění ambientního osvětlení. 

Vzhledem k vnějším rozměrům pak není tak divu, že je dostatek místa také na zadních sedadlech. Plusem je i snadné nastupování, rodiny s malými dětmi nadchne snadná manipulace s autosedačkou. Kotvy Isofixu jsou navíc snadno přístupné, ukrývají se hned za plastovými kryty.

Testovaný exemplář Tayronu byl pětimístný, což se projevilo i na doslova obřím zavazadelníku, s dechberoucím udávaným objemem 885 litrů. Kufr bojuje hlavně svou délkou, je ale i dost hluboký, což znamená i možnost rezervního kola, dokonce 18″. Kvůli němu je v tomto případě dvojitá podlaha určena hlavně pro vyrovnání ložné plochy při sklopení zadních sedadel, tolik místa pod ní kvůli rezervnímu kolu už není. Celkově se ale do Tayronu snadno složíte i s vícečlennou rodinou.

Motor: Povedený, ale typická klientela bude volit jiný

Nabídka motorizací pro Volkswagen Tayron je aktuálně hodně různorodá. Základem je benzinový mild-hybrid, čtyřválec 1.5 eTSI (110 kW), k němuž je alternativou neelektrifikovaný turbodiesel 2.0 TDI téhož výkonu. Kombinovaný výkon 110 kW pak poskytuje i plug-in hybrid, rovněž využívající za základ zážehovou patnáctistovku. Komu by to nestačilo, může volit plug-in hybrid s kombinovanými 130 kW, turbodiesel 2.0 TDI 4Motion se 142 kW, benzinový čtyřválec 2.0 TSI 4Motion (150 kW) a nebo rovnou vrcholné 2.0 TSI 4Motion se 195 kW, výhradně dostupné pro sportovně stylizovanou verzi R-Line. A právě to jsem měl možnost vyzkoušet v rámci týdenního testu.

Nebudu nijak napínat, motor je přesně takový, jak byste čekali. Kultivovaný, s hezkým zvukem a samozřejmě neskutečnou silou, která vás táhne od nízkých otáček, až po ty vysoké.

Standardní sladění s DSG odpovídá silnému motoru pod kapotou, což znamená, že si na něj musíte lehce zvyknout. Rozjezdy totiž umějí být ostřejší a trochu cukavé. Pak už ale automat řadí naprosto hladce. A rychle i

Spotřeba odpovídá silnému benzinovému motoru pod kapotou, což znamená spíše vyšší hodnoty, Dlouhodobý průměr se tak pohyboval okolo desíti litrů. Ve městě si Tayron říkal o devět litrů benzinu, při volnějším provozu, za podobné hodnoty jsem se pohyboval i v rámci povolených limitů na dálnici. Na okreskách pak při vyšším tempu apetit rychle rostl nad 11 litrů benzinu na 100 km. Jak píšu, očekávané, ale zároveň musím uznat, že bych možná čekal i ještě vyšší čísla. Každopádně se potvrzuje, že v rámci nabídky Tayronu jde spíše o volbu pro fajnšmekry, typické klientele – vícečlenné rodině – bude více sedět turbodiesel.

Jízdní vlastnosti: Není co dodat

Jízdní vlastnosti odpovídají tomuto typu automobilu. Vlastně jim není co vytknout, podvozek je naladěn přesně pro potřeby rodinného SUV. Pomáhá tomu i adaptivní podvozek s dvouventilovými tlumiči (standard pro čtyřkolku), který i v českém prostředí nečekaně dobře maskuje obutí velkých 20″ kol. Od nich se tak neozývají žádné hlučné rány.

Zároveň se však Tayron nebojí ani rychlejšího tempa, v němž nepůsobí tak těžkopádně jako jiná takto velká SUV. Tohle hodně překvapí. Nejvíce mu ale stejně sedí dálkové přesuny, na nichž vedle komfortního naladění podvozku oceníte i slušné odhlučnění. Tóny benzinového motoru každopádně občas uslyšíte.

Líbí se mi i snadné vypnutí otravných asistentů, díky možné personalizaci menu multimediálního systému se k nim rychle dostanete. Opravdovým pomocníkem je naopak parkovací kamera s výborným obrazem.

Zdroj: Autorský článek

Sdílet článek:

Volkswagen Tayron 2.0 TSI R-Line People (2026): Základní technická data

Verze	2.0 TSI 4Motion DSG
Rok	2026
Objem motoru (ccm)	1984
Celkový výkon (kW)	197
Celkový točivý moment (Nm)	400
Převodovka	7DS
Maximální rychlost (km/h)	240
Zrychlení z 0-100 km/h (s)	6,1
Spotřeba paliva – kombinovaná dle WLTP (l/100 km)	8,6
Teoretický dojezd (km)	674
Emise CO2 – kombinované dle WLTP (g/km)	195
Hmotnost pohotovostní/užitečná (kg)	1734/576

Další recenze rodinných SUV