Toyota C-HR (2016-2023)
Toyota C-HR je kompaktní crossover představený japonskou automobilkou v roce 2016. Původně se mělo jednat o vůz určený primárně pro Evropu, díky zájmu se však začalo prodávat i v Severní Americe nebo Číně, kde je známý též jako IZOA. Evropa každopádně zůstává největším odbytištěm, Toyotě slouží hlavně jako lákadlo pro nové zákazníky. Pro rok 2023 debutovala druhá generace C-HR, která tu první přímo nahradila.
Design automobilu s interním označením AX10 opticky vychází ze stejnojmenného konceptu z roku 2014, navrhnul jej tým Kazuhika Isawy. Na něj navázala jak futuristickým stylem, tak siluetou inspirovanou vozy kupé. Ostatně v době premiéry Toyota zdůrazňovala, že kompaktní crossover si chtěla udělat po svém. Právě na koncepci odkazuje i samotné jméno, C-HR je zkratkou pro Compact High Rider, Cross Hatch Run–about, případně Coupé High–Rider, záleží podle vysvětlení toho kterého představitele značky. V roce 2019 byl vůz modernizován, design však zůstal prakticky zachován.
Vývoj automobilu vedl šéfinženýr Hirojuki Koba, základem se stala modulární platforma TNGA ve verzi GA-C určené pro kompaktní vozidla. To konkrétně znamená vzpěry McPherson vpředu a lichoběžníkové zavěšení vzadu, s možností příplatkového pohonu všech kol.
V souvislosti se strategií Toyoty C-HR vůbec nedostala turbodiesel pod kapotou. Nabídka v době uvedení čítala přeplňovaný benzinový čtyřválec 1.2 Turbo a hybridní variantu s atmosférickou osmnáctistovkou pod kapotou.
V rámci faceliftu z roku 2019 přibyl dvoulitrový hybrid, převzatý ze soudobé Corolly. Později téhož roku debutovala i sportovně laděná verze GR Sport s dynamičtějším vzhledem, specifickým odladěním soustavy zavěšení kol i řízení nebo pneumatikami Continental Premium Contact 6 obutými na 19″ kola.
Toyota C-HR (AX10) se pro Evropu vyrábí v tureckém závodě TMMT ve městě Sakarya. Globální zájem však znamená, že auto vzniká též v Číně, Japonsku nebo Thajsku. Její úhrnné prodeje přesahují 800 000 vozidel
Toyota C-HR: Základní technická data
- Délka x šířka x výška x rozvor: 4360 x 1795 x 1565 x 2640 mm
- Objem zavazadlového prostoru: 377 litrů, 358 litrů (2.0 Hybrid)
- Výroba: 2016-2023 (Sakarya, Turecko)
+ Nápaditý vzhled, kvalitně zpracovaný interiér s hodnotnými materiály, s 1.8 Hybrid nízká spotřeba ve městě, slušná výbava už v základu, agilní jízdní vlastnosti, přijatelná cenovka
– Hluk 1.8 Hybrid na dálnici, vyšší spotřeba 1.8 Hybrid na dálnici, malý objem palivové nádrže, omezený výhled vzad, malý zavazadelník
Toyota C-HR při uvedení na trh svým designem možná nepadla do oka každému, její počty v ulicích ale dokazují, že si zákazníci takový automobil přáli. Styl japonského UFO se jim zkrátka líbí a omezený výhled ven kvůli tvaru karoserie hodí za hlavu. Hybridní verze pak zákazníkům jezdícím primárně ve městě vyhoví, na dálnici ale počítejte s vyšším hlukem a průměrnou dynamikou. A ani ta malá palivová nádrž na dlouhých cestách moc nenadchne. Jízdní vlastnosti jsou však perfektní, stejně jako zpracování kabiny.
Více na: https://www.auto.cz/toyota-c-hr-1-8-hybrid-90-kw-stylove-hybridne-a-za-slusnou-cenu-129095
Toyota není zrovna můj šálek čaje, ale „zbyla“ na mě v půjčovně na letišti v norském Bergenu. Design Toyoty ani Lexusu mi nijak nesedí, zdá se mi složitý, komplikovaný a nesourodý, ale uznávám, že CH-R má určité kouzlo. Moc mě neuráží a dokáži pochopit lidi, kterým se vyloženě líbí. Po týdenním ježdění jsem z auta nakonec měl docela dobrý pocit, jezdilo se s ním příjemně, prostě taková pohodová jízda. Je pravda, že jsem si hůře zvykal na ovládání palubních systému, to je míň intuitivní, také výhled dozadu byl jak z tanku, tedy nic moc, a rovněž mě štval vyloženě „vysavačový“ motor hybridu 1,8 l. Ten se umí vytáčet do vysokých otáček i v době, kdy pomalu zrychlujete, nechcete po autě žádný výkon, ale motor si to asi myslí. Tuto vlastnost považuji asi za největší slabinu auta, i když kolega tvrdí, že dvoulitr je podstatně lépe naladěn. Velkém plusem byla spotřeba, která po ujetí asi 2000 km byla kolem 3,5 l/100 Km. Je však otázkou, jaká spotřeba je dálnicích při dlouhých přesunech. V Norsku jsme si je moc neužili a když, tak na nich byl limit 110 km/hod. Závěrem – na dovolenou do Toskánska bych si asi vybral jiné auto, ale jako druhé auto do rodiny, případně pro mladý pár bez dětí ,si to auto dovedu přestavit, raději však s 2 l hybridem.
Toyota C-HR má opravdu výborný podvozek. A díky dvoulitrovému hybridu má i výkon, který dokáže jeho kvality využít. Řízení je jisté, celkové nastavení auta je spíše tvrdší, ale tlumiče dokáží dost nerovností odfiltrovat. Pokud však najedete do větší díry, rozhodně si toho všimnete. Ani není potřeba přepínat do sportovního režimu a i tak máte dostatek výkonu kdykoliv k dispozici. To u slabší verze není, tam se sportovní režim, který je mimochodem celkem dost ukrytý v nabídce palubního počítače, občas hodil.
Na druhou stranu, pokud jezdíte převážně ve městě a na dálnici nechcete ovládnout levý pruh, 122 koní vám bude bohatě stačit. Někdy je ale fajn mít rezervu ve výkonu a pro ty případy je tu dvoulitr. Jelikož má více koní, nabízí se otázka, jak je to se spotřebou. A v tomto ohledu jsem byl celkem překvapen. A rozhodně ne nemile. Pokud jsem jezdil po městě, hodnota byla 3,5 l/100 km, jakmile jsem začal jezdit více mimo město a užívat si výkon, vzrostla na 4,8 l/100 km. Což je mimochodem ještě méně, než uvádí výrobce.
Více na: https://www.roadblog.cz/test-toyota-c-hr-2-0-hybrid-2020/