Sovětský automobilový průmysl byl ve svých nejlepších dobách vcelku bohatý. Našinci si jistě vzpomenou na automobilky VAZ, ZiL, AZLK, UAZ či GAZ, zatímco takový PAZ, LuAZ nebo ZAZ si dnes už spíše pamatují leda znalci. Pozapomenutým výrobcem je též MAZ, který si však díky úspěchům na Rallye Dakar opět dělá jméno.
MAZ, neboli Minský automobilový závod, má přitom bohatou historii. V tehdy sovětském Minsku byl státním rozhodnutím založen již v červenci 1944. Samotná sériová výroba ale začala až po válce, v roce 1949.
Tehdy z bran závodu vyjel MAZ 200, 7,6 metru dlouhé nákladní vozidlo, v SSSR první poháněné dieselovým motorem, konkrétně 4,7litrovým dvoudobým (!) šestiválcem YaMZ. Vůz byl do té doby známý též jako YAZ 200, v té době se totiž už dva roky vyráběl u automobilky YaAZ (Jaroslavský automobilový závod).
Postupná expanze
MAZ 200 přitom určil směr, kterým se automobilka vydala i v následujících letech. Stala se výrobcem nákladních automobilů, což je něco, čím se charakterizuje dodnes.
Jen s MAZem 200 to ale nešlo, nabídka se postupně rozšiřovala. Spolu s tím expandovala i továrna, která pomohla rozvoji samotného Minsku, díky ní se v jejím okolí budovaly nové byty, nemocnice, obchody i kina, a to i za pomoci německých válečných zločinců. Už v polovině padesátých let se začal testovat nástupce dvoustovky. Tzv. MAZ 500 se ale nakonec začal vyrábět až v šedesátých letech, kvůli problémům s vývojem motoru.
MAZ si nakonec našel místo na horní hranici nákladních vozů a stal se dokonce největším výrobcem těžkých nákladních vozidel v celém Sovětském svazu. Proslul přitom třeba těžkým osmikolovým nosičem raket MAZ 543 pro balistické střely Elbrus. Ten mimochodem debutoval v polovině šedesátých let, s dieselovým dvanáctiválcem v útrobách, který byl původně určen pro tanky.
MAZ v postsovětské době
Devadesátá léta byla pro minskou automobilku těžká podobně jako u dalších postsovětských výrobců, nové době se ale dokázala přizpůsobit. Zůstala sice ve vlastnictví státu, rychle však reagovala na nové podmínky na trhu. Diverzifikovala portfolio a navázala spolupráci se zahraničními výrobci. Začala tak vyrábět autobusy díky licenci renomované německé značky Neoplan nebo založila společný podnik se značkou MAN.
Díky tomu zůstala nabídka MAZu dodnes pěkně široká. Sama firma se chlubí, že dnes nabízí přes 500 modelů (při započtení všech variant nabízených nákladních vozidel, autobusů, trolejbusů a speciálních vozidel). Zdaleka přitom nepůsobí jen na domácím běloruském trhu, třeba autobusy MAZ jezdí také v Rusku, Polsku, Rumunsku nebo Srbsku.
MAZ míří na Dakar
Široká nabídka přinesla také obchodní úspěchy, které společnosti umožnily se prezentovat i na závodním poli, podobně jako třeba ruský KamAZ nebo česká Tatra. V roce 2010 tak postavila závodní truck MAZ-5309RR pro Rallye Hedvábné stezky, další léta pak značka zamířila na přece jen slavnější Rallye Dakar.
Nepřehlédněte: S etiketou na Dakaru poradí sám Ladislav Špaček
Této dálkové soutěže se MAZ poprvé zúčastnil v roce 2015 a hned z toho byl vcelku dobrý výsledek. Posádka závodníka Alexandra Vasilevského dokázala v některých rychlostních zkouškách bojovat o nejvyšší příčky, výsledkem čehož bylo nakonec desáté místo. V roce 2018 pak MAZ skončil dokonce druhý, respektive jeho kamion s posádkou Šarheje Viazoviče.
Ten s nejlepšími úspěšně bojoval i na letošním Dakaru, po třech etapách Viazovič dokonce vedl. Čtyřicetiletý běloruský podnikatel zvládl nahánět i ruské KamAZy, které Rallye Dakar v kategorii kamionů léta dominují.
Vítězství z toho nakonec nebylo, v dalších etapách se Viazovič propadl. Závěrečným třetím místem však MAZ splnil předzávodní cíl stanout na stupních vítězů. Tak třeba to vyjde v příštím roce…
