Test: Honda Civic Type R (2023)

Hot hatch, to je specifický druh automobilu, který obvykle kombinuje univerzální charakter běžného hatchbacku se sportovními vlastnostmi. Pak tu jsou ale ještě super hatche, které bývají už spíše jednoúčelně zaměřené na sportovní jízdu. Mezi ně bezesporu patří i Honda Civic Type R, jejíž nejnovější generaci jsme zkoušeli v rámci redakčního testu. Nebudu vás napínat, nadchla mě!

Už ne takový blázen, bohužel

Už výchozí Civic vypadá fantasticky, na čemž staví i vrcholný Type R. Ten dodává sportovní náturu díky maskulinním, rozšířeným blatníkům a dalším detailům. Mezi ně patří červeně lakované brzdiče Brembo rýsující se za koly nebo vysoké zadní křídlo. To je možná výrazné, není už tak bláznivé jako u minulé generace. Ano, té byl leckdy vyčítán až příliš “tuningový” vzhled, vlastně mně to ale k Type R sedělo a teď mi to chybí. Ještěže zůstaly ty tři “trumpety” výfukového systému. Vysoký, ale celkově méně nápadný spoiler je pak vlastně praktický. Ve vnitřním zpětném zrcátku není vidět. Mimochodem nový Type R je o 8 mm nižší a 90 mm širší než výchozí Civic a o 13 mm nižší a 15 mm širší než předchozí generace modelu Type R.

To vnitřek už bláznivý je. Dominuje mu červená barva použitá na sedadlech i koberečkách, sportovní zaměření pak podporují opravdu sportovní přední sedadla s vysokými bočnicemi jak z nějakého závoďáku, alcantarový věnec volantu, diody nad přístrojovým štítem pomáhající s řazením nebo hliníková hlavice řadičky. Ke sportovní jízdě to ladí skvěle, přiznejme si ale, že ty až závodní sedadla sice v zatáčkách skvěle podrží, jsou ale trochu nepohodlná na dlouhých cestách a hlavice řadičky za chladných rán studí do ruky.

Jinak kabina odpovídá běžnému Civicu, tedy až na tu plaketku s výrobním číslem a digitální přístrojový štít s originální grafikou v režimu +R se zvýrazněným otáčkoměrem. Palubní deska má originálně řešené výdechy ventilace, kvituji také přehledné ovládání s klasickými ovladači. Jen na ten infotainment jsem si musel zvykat, funkcí má celou řadu, a tak zorientovat se v něm nějakou dobu trvá.

Také z hlediska prostoru je to jak v běžném Civicu. Vzadu je dostatek místa pro kolena také pro dospělého, nad hlavou je ale místo vlivem tvaru střechy spíše průměrné. Také kufr není nijak zvlášť velký, v takto koncipovaném voze ale plně stačí.

Snad nejlepší řazení

Pod kapotou pracuje turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitrový motor posílený na 242 kW a 420 Nm. Je to drsňák k pohledání. Se zajímavým zvukem ve sportovních režimech a neskutečnou silou. Nejvíce ožívá okolo 3000 otáček, pak ale radostně táhne až k omezovači umístěném v 7000 otáčkách. Pohon předních kol pak znamená, že při troše neopatrnosti se Hondě protáčejí kola i na suchu.

Spotřeba odpovídá silnému motoru pod kapotou. Ta dlouhodobá se klidně pohybuje kolem 13 l/100 km a při rychlém tempu se snadno dostanete k 20 l/100 km. Třeba na dálnici ale v rámci povolených limitů klidně jezdíte za 8 l/100 km.

Chybu pak nemá řazení. Šestistupňový manuál je zkrátka výtečný a měl by se jím inspirovat každý hot hatch. Precizní chod, krátké dráhy, automatické meziplyny, to je to nejlepší, co můžete u takového auta dostat. Ty dráhy jsou přitom tak kraťoučké, že jsem u řazení zpátečky mnohdy řešil, zda ji mám vlastně opravdu zařazenou. Zpřevodování je spíše kratší, při 130 km/h dvoulitr točí 3000 otáček.

Účelný než pro každý den

Jízdní vlastnosti pak potvrzují charakter účelně naladěné zbraně. Podvozek je i v komfortním nastavení za běžné jízdy zkrátka tuhý, obzvlášť ve městě pocítíte skoro každou nerovnost. Jakmile ale zrychlíte tempo, začne skvěle fungovat, byť na českých okreskách nejvíce oceníte právě Comfort, mód +R je pak v českých podmínkách vyloženě určený pro jízdu na okruhu.

Tuhé je také řízení. Okamžitě si však všimnete neskutečného gripu, jemuž pomáhá zakázkové obutí Michelin Pilot Sport 4S 265/30R/19. Ano, na studených pneumatikách se přední kola při akceleraci protočí, v zatáčkách ale auto až neskutečně drží stopu. Je až neuvěřitelné, jaké rychlosti vůz v oblouku dosáhne. Tím se nicméně proslavil už předchozí Type R.

Každodenní použití nicméně omezuje ryze sportovní nátura. Při pohybu ve městě zkrátka moc neoceníte ani tuhé řízení, ani tužší chod spojky, ani tvrdý podvozek. Na dálnici pak zkrátka uslyšíte okolní šum i zvuk motoru, respektive výfuk. Paradoxně mně však auto přišlo tišší ve 140 km/h než ve 130 km/h. Tak už to ale bylo rovněž v minulé generaci.

Honda Civic Type R (2023): Základní technická data

MOTOR	2.0 VTEC Turbo
Zdvihový objem (cm3)	1996
Výkon (kW)	242
Točivý moment (Nm)	420
Převodovka	6M
Maximální rychlost (km/h)	275
Zrychlení z 0-100 km/h (s)	5,4
Spotřeba paliva – kombinovaná dle WLTP (l/100 km)	8,2
Emise CO2 – kombinované dle WLTP (g/km)	186
Objem palivové nádrže (l)	47
Hmotnost provozní/užitečná (kg)	1504/296

Honda Civic XI (2021-)

Honda Civic Type R: Další recenze a zkušenosti

Japan-cars.cz:

Civic Type R FL5 je bez přehánění jedno z nejlepších sportovních aut, jaká kdy vznikla a to i přes vrozený handicap v podobě vrozeného a dědičného pohonu předních kol. Ale stejně jako Porsche naučilo tu absurdní koncepci pohonu dokonale fungovat, Hondě se totéž povedlo s jen o trochu méně hloupým uspořádáním. A je přitom úplně jedno, jestli má rekord na Ringu, nebo ne. Každému, kdo si jej může pořídit, budu upřímně a nepokrytě závidět. Bonusem navíc k technické excelenci je, že je zábavný. Výrazně zábavnější, než dvě, možná tři předešlé generace Civiců Type R. Může za to jak přidaný zvuk, tak famózní ovladatelnost a vyvážení podvozku. I když mě vlastně napadá… velkou chybou je, že jich Honda v Evropě plánuje prodávat tak málo a stále u mě přetrvává ta velká a zásadní potíž – přestože je nejnovější Type R mnohem více fun to drive, než jsme si za předchozí dekádu zvykli, stále s ním prostě musíte jet rychle, tak strašně rychle.