Exkluzivní recenze: Toyota C-HR GR Sport 2.0 PHEV (2024)

Toyota C-HR 2.0 PHEV 2024

Toyota C-HR po příchodu na trh způsobila slušný poprask, takhle odvážně tvarované auto nikdo nečekal, zvlášť v tak populárním segmentu kompaktních crossoverů, kde je kvůli pestré konkurenci těžké prorazit. Tenhle “Coupé High–Rider” se nicméně stal nadmíru populární, že dokonce nezůstal vyhrazen Evropě, jak se původně plánovalo, a začal se prodávat i na dalších trzích. Teď je tu Toyota C-HR druhé generace, která na předchůdce přímo navazuje. A je možná ještě odvážnější než dosud, jak ukázal týdenní test. V něm jsem jako jeden z prvních v Česku vyzkoušel plug-in hybridní variantu nového C-HR.

Ještě větší stylovka

Design C-HR druhé generace totiž v roce 2024 působí jak z budoucnosti. Špičatá příď svými nezvyklými světlomety navazuje na Prius, ostře řezaná záď s osvětleným nápisem C-HR je pak ryzí originál, stejně jako svalnaté zadní blatníky, zřetelné ve zpětných zrcátkách při pohledu vzad. Když to všechno navíc zabalíte do dvoubarevné karoserie testovaného kousku, navíc ve sportovně laděné verzi GR Sport, dostanete auto, které si s ničím jiným jen tak nespletete. Ano, styl C-HR nesedne každému, to ale nebylo cílem. Stylovka je to neskutečná.

Velký pokrok C-HR udělala také v interiéru. Ten působí prémiověji, díky hodnotnějším materiálům. Plusem je i nová generace infotainmentu známá už z jiných Toyot. Slušně rychle reaguje na pokyny a má pěknou grafiku. Jen hledat některá nastavení je složitější. Stejně tak má kvalitní obraz digitální přístrojový štít, s až nečekaným počtem grafických nastavení. Zajímavostí je přitom červená kontrolka ukazující, kdy svítí zadní brzdová světla vozu.

Jaké chybky se najdou?

Trochu rozporuplné pocity mám však z jízdních asistentů. Na jedné straně je tu perfektní obraz parkovací kamery nebo možnost přepínání mezi klasickým adaptivním tempomatem. Na druhou stranu monitoring řidiče má nešťastně umístěné senzory, že často hlásí chybnou detekci, kvůli tomu, že ho zakryje volant. Navíc nerozpozná řidiče ve slunečních brýlích. Otravné pípání při překročení povolené rychlosti je pak dané nešťastnou unijní legislativou. Chybou Toyoty je však ta, že se tak složitě vypíná.

Pozice za volantem je příkladná, prostor je celkem vzdušný, díky hluboké palubní desce a vzdálenému čelnímu sklu. Na druhou stranu, při couvání omezují výhled silné C-sloupky, které jsou daní za styl SUV-kupé. Ještě že řidiče může hlídat sledování mrtvých úhlů, fungující i při couvání.

Tou je také omezený vnitřní prostor. Na zadních sedadlech má dospělý opravdu málo místa, a to primárně před koleny. Nad hlavou to navzdory nízké siluetě není špatné, je to ale způsobeno nízko ukotvenou lavicí, která nicméně znamená nepříliš pohodlný posaz. Moc prostoru navíc nezbylo ani pro zavazadelník. Ten je u testovaného plug-in hybridu opravdu nízký, jeho udávaný objem činí jen 310 litrů, což je vskutku málo. Navíc s příplatkovým hudebním systémem JBL je to dokonce jen 296 litrů. Skloněné zadní okno navíc znamená, že se sem vyšší předměty ani nevejdou.

Jaké je C-HR jako plug-in hybrid?

Toyota je léta propagátorem full-hybridního pohonu, tržní trendy ale žádají další formy elektrifikace, a tak C-HR druhé generace na trh dorazila také ve formě plug-in hybridu, s obchodním označením C-HR Plug-in Hybrid 220. Jeho základem je nejnovější pátá generace hybridního ústrojí Toyoty, užitá třeba už v modelu Prius. Kombinuje elektromotor o výkonu 120 kW na přední nápravě, výkonnou Li-ion baterii o kapacitě 13,6 kWh a spalovací motor 2,0 litru o výkonu 112 kW. Výsledkem toho je celkový systémový výkon 164 kW.

A to je už úctyhodná síla, nejen na papíře, ale i v praxi. C-HR je při jízdě živým autem, hbité je přitom jak ve městě, tak na okreskách či dálnici. Na ní už sice lehce uslyšíte vytočený spalovací motor, díky pečlivému odhlučnění však velice vzdáleně. Dlouholeté zkušenosti výrobce s hybridním pohonem pak znamenají, že sladění ústrojí je naprosto hladké.

Stejně tak je úžasná spotřeba paliva. Ve městě se i v kolonách dá jezdit do 17 kWh/100 km v čistě elektrickém režimu. V praxi tak výhradně na elektřinu klidně urazíte přes 50 km bez nutnosti dobíjení. V kombinovaném režimu se pak díky časté jízdě na elektřinu zvládnete po městě pohybovat do 2 l/100 km. Paráda! Na dálnici C-HR se vejde do osmi litrů na 100 km, při snížení tempa na 120 km/h to zvládá za nějakých šest litrů.

Díky palubní nabíječce o výkonu 6,6 kW pak C-HR dokáže dobít baterii ze zcela vybitého stavu na 100 % za necelé 2,5 hodiny.

A jak C-HR jezdí?

Co se týče jízdních vlastností, tak mě neskutečně nadchnul podvozek C-HR, respektive jeho naladění. Poskytuje vysokou úroveň komfortu, i rozbité české cesty tak vůz překonává s nadhledem, navíc bez hlasitých ran od zadní nápravy. A to přitom testovaný kousek obouval velká 20″ kola.

Toyota C-HR se přitom nebojí ani ostřejšího tempa. To sice zvládá, tak nějak ale cítíte, že mu moc nesedí. Sportovně laděná testovaná verze GR Sport je tak spíše sportovní stylovka než vyložený sporťák.

Na dálnici se pak už projeví spíše průměrné odhlučnění podvozku, šum od valících se kol je přece jen slyšet, zvlášť na hrubém povrchu. Spalovací motor však slyšet není, i při akceleraci se hluk drží v mezích. Stejně tak neslyšíte šum okolního vzduchu. Stojí za tím odladění aerodynamiky i nižší otáčky spalovacího motoru při akceleraci než v minulosti.

Toyota C-HR (2024): Základní technická data

MOTOR2.0 PHEV
Rok2024
Kombinovaný výkon (kW)164
Točivý moment (Nm)190
Převodovkae-CVT
Maximální rychlost (km/h)180
Zrychlení z 0-100 km/h (s)7,3
Spotřeba paliva dle WLTP – kombinovaná (l/100 km)0,8
Emise CO2 – kombinované (g/km)19
Dojezd v elektrickém režimu dle WLTP – kombinovaný (km)66
Pohotovostní hmotnost (kg)1645

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *