Video: Víte, jak se u aut měří objem kufru?

Objem kufru je zvlášť u českých zákazníků velice důležitým parametrem aut. Mít velký zavazadlový prostor se zkrátka hodí rodinám, chalupářům i sportovním nadšencům. Jenže jak se takový objem kufru aut vlastně měří? Škoda to ukazuje prostřednictvím názorného videa.

Měření objemu zavazadelníku má totiž svoji metodiku. Tou nejčastější je tzv. VDA, kterou užívá právě třeba i Škoda. Ta využívá normované kvádry o objemu 1 litr, s rozměry 20 × 10 × 5 centimetrů, které se do zavazadelníku skládají podle přesně stanovené metodiky. Pravidla například určují, kam až se smí skládat podle toho, dle jaké varianty normy zrovna postupujete – můžete měřit objem po hranu opěradel zadních sedadel, nebo po kryt zavazadlového prostoru, což u různých modelů mohou být dost velké rozdíly. Kryt ale v žádném případě nesmí být podle normy kostkami nijak nadzvedáván. Rovněž je stanoveno, že se kvádry nesmí dovnitř dávat na sílu, tolerance je jen drobná, protože čalounění zavazadelníku je obvykle pružné.

Lidé lepší jak počítač

Triků na lepší využití prostoru a tedy většího objemu na papíře je přitom jen minimální množství.  Při měření lze třeba využít objem pod podlahou zavazadlového prostoru a při měření se sklopenými zadními sedadly i místo u podlahy pod sklopenými opěradly. Norma dokonce povoluje odstranit ze zavazadlového prostoru při měření vše, co není pevně spojené s automobilem. 

„Důležité je, že objem, který tam jednou narovnáme a podle normy pak udáváme v technických údajích k vozidlu, musíme být schopni kdykoli pomocí normovaných kostek vyskládat znovu,“ vysvětluje základní zásadu opakovatelnosti měření Ladislav Kraus, který za vývoj zavazadlového prostoru zodpovídá právě ve Škodě Auto. Teoreticky byste tedy měli být schopni i sami výsledek techniků zopakovat.

Škodováčtí technici samozřejmě mají s tzv. litrováním bohaté zkušenosti a umí využít doslova každou vhodnou skulinu. Zatím se jim díky tomu vždycky povedlo naměřit ještě o něco lepší objem, než jaký udávají počítačové simulace.

Měření objemu totiž začíná už dávno před skládáním cihliček do kufru auta, objem zavazadlového prostoru je totiž už součástí zadání vývoje celého vozu. Prostor přitom musí splnit i řadu dalších požadavků nejen na praktičnost, ale třeba také na bytelnost konstrukce. Proto je již předem pečlivě připravován, včetně tuhosti dílů. „Prvotní návrh probíhá v počítači a v něm se simuluje i měření objemu. To může počítat program automaticky opět s využitím normovaných kvádrů, tentokrát virtuálních, nebo to i v počítači dělá člověk,“ popisuje Kraus postup.

Těžká práce i pro počítač

Pro počítač jde ale paradoxně o náročný úkol. „Může to počítat klidně přes víkend. Hledá totiž nejlepší možnou cestu, a když se kostička nevejde, zkouší, kam až musí sestavu rozebrat, aby prostor využil co nejlépe,“ dodává Peter Hancko, jeden z konstruktérů zavazadlového prostoru. Člověku to podle něj v 3D modelovacím programu zabere asi pracovní den a skládání za účelem fyzického měření je otázkou několika hodin v závislosti na tom, jaký objem se právě měří. 

Složitý úkol je přitom hlavně měření zavazadelníku se sklopenými sedadly. Při něm je totiž mimo jiné potřeba správně nastavit přední sedadla. „Sedadla jsou za pomoci figuríny nastavena do pozice určené normou pro průměrného člověka. Za takto nastavené sedadlo umisťujeme polykarbonátovou přepážku, která nám vymezí určený prostor pro vyrovnávání kostek. Ty nám tak nepropadávají kolem sedadel,“ vysvětluje Hancko. Do tohoto celkového objemu se sklopenými sedadly se pak počítají i různé další úložné prostory, které se v autě za přední řadou sedadel nachází: kromě zmíněného místa pod podlahou i pod sklopenými opěradly jsou to třeba zadní schránky ve dveřích, schránky u podběhů a podobně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.