Sportovním kupé dnešní doba moc nepřeje, řada výrobců se takových modelů zbavila, jiní svou nabídku omezili. Všechny fajnšmekry tak potěšila Honda, když po 25 letech na scénu vrátila kupé Prelude. Jenže prvotní nadšení doprovodily obavy, související s tím, že Honda vsadila na pohon předních kol a hybridní pohon, navíc s nijak oslnivým výkonem, tedy techniku, která s kupé moc neladí. Jsou tyto obavy oprávněné, nebo Honda novou, šestou generací Prelude trefila hřebík na hlavičku? To jsem zjišťoval během týdenního testu tohoto auta.
Obsah recenze
Design: Krásné gran turismo
Design Hondy byl v některých etapách unylý a konzervativní, dnešní styl ale zdůrazňuje sportovní charakter vozů značky, což se plně projevilo také v případě Prelude. Zkrátka řečeno, je to krásné auto. Šípovitá příď, silueta gran turisma s dlouhou kapotou a svalnatými boky rýsujícími se ve zpětných zrcátkách nebo záď s vodorovně orientovanými koncovými světly, evokujícími někdejší Prelude z devadesátých let, to všechno stojí zato. Stejně jako šedá metalíza Meteoroid testovaného kusu, která mění odstín v závislosti na světle od světlé po tmavě šedou.
Pokud bych měl autu něco vytknout, tak snad jen fakt, že řešení předních partií připomíná dnešní Toyoty (třeba Prius), do celkového stylu vozu to ale zapadá a je to součást ladného celku. Někomu pak může vadit i fakt, že Prelude nemá bezrámová okna dveří, rámová okna nicméně pomáhají odhlučnění.
Co se týče rozměrů, budete naživo možná překvapeni, jak je Prelude vlastně velká. Působí sice kompaktně, na délku ale měří nemalých 4.532 mm, je tak o poznání (konkrétně o 267 mm) delší jak Subaru BRZ/Toyota GR86, s níž soupeří o zákazníky. Prelude je tak zkrátka třída sama pro sebe.
První test: Subaru BRZ 2.4i Limited (2023)
Interiér: Známý, se sportovními prvky
Palubní deska přebírá koncepci ze Civicu, což je dobrá i špatná zpráva. Na jednu stranu tu je přehledné ovládání díky jednoduchému digitálnímu přístrojovému štítu a samostatnému panelu klimatizace s povedenými otočnými ovladači nebo slušné zpracování.
Na druhou stranu je tu zastaralý infotainment, který zklame grafikou, kvalitou obrazu parkovací kamery i rychlostí reakcí, nebo neintuitivní ovládání převodovky tlačítky. To sice uvolňuje prostor mezi sedadly, nicméně třeba při rychlé nutnosti změny směru (třeba při parkování) pořád řešíte, zda jste stiskli správné tlačítko.
Zároveň tu proti Civicu jsou některé klíčové rozdíly. Tou nejviditelnější změnou je samozřejmě posaz, sedí se nízko (byť bych zvládl dát si sedadlo ještě nížeji), navíc v parádních sportovních sedačkách s vyrýsovaným bočním vedením, které podrží v zatáčkách, zároveň zůstávají pohodlné i na dlouhých trasách. Dobrou zprávou je i skvělý výhled do všech stran, třeba díky velkorysému prosklení zadního okna, sloužícího zároveň jako víko kufru.
Změnou oproti Civicu je i výrazné kruhové tlačítko na středovém tunelu, které spouští režim virtuálního řazení S+ Shift. Znamená to rovněž sportovní grafiku budíků. Místo ukazatele využití výkonu se díky tomu zobrazí otáčkoměr, hned vedle je pak přepínač jízdních režimů.
Logicky se díky koncepci kupé liší také zadní sedadla. Jak se dalo čekat, jde o nouzové řešení, přesně ve stylu tradičních kupé s konfigurací 2+2. Nějaké místo tudíž tady je, dospělý tu krátké trasy zvládne, byť mu budou chybět opěrky hlavy i místo nad hlavou a před koleny, v praxi ale zadní sedadla spíše využijete jako prostor pro zavazadla.
Na druhou stranu, myslelo se na praktičnost a jsou tu dokonce kotvy Isofix, navíc hezky přístupné. Autosedačku sem tak dáte mnohem snadněji, než jsem čekal.
Také zavazadelník byl pro mě příjemným překvapením. Je vlastně velký, byť udávaný objem 264 litrů na papíře není kdovíjaký. Je totiž dlouhý, tak sem vedle sebe dáte několik tašek. Nakládce navíc pomůže snadná přístupnost díky rozměrnému víku (respektive již zmíněnému zadnímu oknu). Zavazadla tak lze vyskládat i nad textilní kryt, případně lze zadní sedadla sklopit. Takovým způsobem vznikne prostor o objemu až 760 litrů. A zapomenout nesmíme ani na pět litrů odkládacího prostoru pod podlahou. Tohle gran turismo tak hravě využijete i při cestování napříč kontinentem.
Test: Honda Civic Type R (2023)
Motor: Úsporný hybrid ze Civicu se zásadní zvláštností
Honda Prelude je v Evropě aktuálně dostupná výhradně jako hybrid. Jde konkrétně o řešení známé ze Civicu, což znamená, že zážehový motor o objemu dvoulitrů je spárován s automatickou převodovkou se dvěma lehkými elektromotory, výsledkem čehož je systém o výkonu 135 kW.
Specialitou Prelude je ale funkce Honda S+ Shift, která napodobuje zvuk a odezvu jako při rychlém automatickém řazení. Virtuální osmistupňový automat se ovládá skrze páčky pod volantem, které jinak (pokud je funkce S+ Shift vypnuta) slouží k nastavení úrovně rekuperace brzdné energie.
Papírový výkon tedy na poměry sporťáku není kdovíjaký a je fakt, že v některých fázích Prelude nepůsobí tak rychle, pravdou ale, že i díky lehké karoserii (hmotnost činí 1.480 kg) má vůz dostatečný elán. Je to zkrátka sprinter, který zaujme spíše pružným zrychlením, než absolutními čísly.
Přestože bych si tak pod kapotou Prelude uměl představit dvoulitr ze Civicu Type R, hybrid mi k celkovému stylu autu plně sedí a v běžném provozu mi Prelude přišla dostatečně rychlá.
Navíc mi vyloženě sedlo nastavení jízdních režimů, Comfort, GT, Sport a Individual. Konkrétně GT už má hodně elánu a rychlé reakce na pokyn plynem, zase má však utlumený zvuk, aby na dlouhých cestách vůz nerušil. To ve Sportu motor slyšet je, na nic si však nehraje, jedná se o přirozené tóny přesně sedící k dvoulitru pod kapotou. Tohle je fakt paráda!
A virtuální osmistupňový automat? Funkce se za mě povedla, protože i s hybridem umožní větší propojení mezi vozem a řidičem. Dokonce i simuluje meziplyny.
Omezení daná hybridním pohonem se tu ale najdou, když dlouho neřadíte páčkami, hybrid zase začne fungovat podle sebe. Podobně, při přiblížení se k omezovači otáček, automat přeřadí sám.
Velkou výhodou hybridu je pak supernízká spotřeba. I díky nízké siluetě a s tím související dobrou aerodynamikou budete doslova šokováni, za kolik Prelude zvládne jezdit. Na dálnici v rámci povolených limitů jezdíte za zhruba šest litrů, na okreskách i při vyšším tempu si vezme sedm litrů. Po městě se však vejdete do 5,5 l/100 km, když je provoz a klidně do 4,5 l/100 km, když je zrovna volno. Dlouhodobá spotřeba se díky tomu hravě pohybuje okolo šesti litrů. Vlastně tak nevadí relativně malá palivová nádrž o objemu 40 litrů, akční rádius je i tak dostatečný.
Recenze: Sportovní autobus, to je Volkswagen ID.Buzz GTX. Smysl nedává, zamilujete se ale do něj snadno
Jízdní vlastnosti: Pohodlné gran turismo
V recenzi už několikrát zaznělo, že nová Prelude je gran turismo, což platí také pro jízdní chování. Prelude není ryzí sporťák s tvrdým podvozkem, ale právě spíše komfortní gran turismo s pohodlným podvozkem a slušným odhlučněním.
To však neznamená, že by nezvládalo pobavit. Skvěle drží stopu a úžasně se vrhá do zatáček, s naprostou jistotou a bez náklonů karoserie, díky nízkému těžišti. Vůbec vám tak nebude vadit, že jde o předokolku, zábavy se dočkáte i tak, byť samozřejmě ne ve stylu přetáčivých smyků.
Auto však potěší i na dlouhých cestách. V městském prostředí je podvozek logicky tužší, za vyššího tempa však už s jistotou filtruje nerovnosti, bez bouchání od 19” kol. Tohle je znamenité.
Slušné je také odhlučnění, na dálnici neslyšíte ani motor, ani okolní šum. Jen je podvozek náchylný na povrch pod koly, v některých případech uslyšíte valivý hluk od pneumatik, jindy je auto naprosto klidné.
Vedle rychlostních schopností je nutné zmínit i brzdný um. Hondě se totiž náramně povedlo sladit rekuperaci brzdné energie s klasickými brzdami, přechod mezi oběma systémy je naprosto hladký a nepostřehnutelný. Brzdy jsou přitom nejen hladké, ale i náramně účinné.
Zdroj: Autorský článek
Sdílet článek:
Honda Prelude e:HEV Advance (2026)
Honda Prelude je v nejnovější generaci třída sama pro sebe, jiné takové auto dnes na trhu nenajdete. Ať už rozměry, naladěním nebo pohonem. Zda se Honda trefila do vkusu zákazníků, se teprve uvidí, mně však sedla dokonale. Vypadá úžasně, jezdí skvěle a pohon je úsporný. Ano, ryzí sporťák to není (to možná vyřeší motor ze Civicu Type R), jde spíše o pohodlné gran turismo, taková koncepce ale ve výsledku na českých silnicích funguje lépe. S Prelude se totiž skvěle svezete, zároveň je na dlouhých cestách pohodlná a praktická. Zkrátka řečeno, mít na ni a nepotřebovat rodinné auto, bral bych ji všema deseti. Mně se do vkusu trefila přesně.
Plusy
Superúsporný pohon
Nečekaná praktičnost
Skvěle naladěný podvozek
Minusy
Síly by mohlo být přece jen více
Zastaralý infotainment
Setrvalé varování na překročení povolené rychlosti
Honda Prelude e:HEV (2026): Základní technická data
| Motor | 2.0 i-MMD Hybrid |
|---|---|
| Rok | 2026 |
| Objem motoru (ccm) | 1993 |
| Celkový výkon (kW) | 135 |
| Celkový točivý moment (Nm) | 315 |
| Převodovka | 1A |
| Maximální rychlost (km/h) | 188 |
| Zrychlení z 0-100 km/h (s) | 8,3 |
| Spotřeba paliva – kombinovaná dle WLTP (l/100 km) | 5,2 |
| Teoretický dojezd (km) | 769 |
| Emise CO2 – kombinované dle WLTP (g/km) | 117 |
| Hmotnost pohotovostní/užitečná (kg) | 1480/370 |
Další recenze vozů Honda
Recenze: Některé stálice se nemění, a je to jen dobře. Dokazuje to i modernizovaná Honda Civic
Recenze: Lepší SUV do města jen tak nenajdete. Honda HR-V je krásná a super úsporná. Pár koní navíc by ji ale prospělo
Exkluzivní test: Honda ZR-V e:HEV Advance (2023)
