Automobilový průmysl NDR dal světu mnohá vozidla. Dodnes nejznámější jsou nepochybně automobily Trabant a Wartburg ze Cvikova, respektive Eisenachu, z větších vozidel si mnozí vybaví také nákladní vozy IFA nebo dodávky Barkas. Naopak východoněmecká značka Robur je dnes spíše zapomenuta. Opět se ale dostává do povědomí, díky seriálu Špunti na cestě. Pokud se ptáte, co je to za autobus v tomto seriálu, pochází právě od značky Robur.
Počátky podniku z Žitavy
To už ale mluvíme o stroji, který se začal vyrábět na začátku šedesátých let. Historie výrobce nejvíce proslaveného jako VEB Robur-Werke Zittau je přitom mnohem bohatší, datuje se až do roku 1888, kdy Karl Gustav Hiller založil firmu na výrobu textilních strojů. Již o dva roky později se však podnik sídlící v saském městě Žitava přeorientoval na produkci jízdních kol, konkrétně šlo o licenci od anglické firmy Rover Safety Bicycles. Ty společnost nejprve dovážela, postupně je ale začala vylepšovat a od roku 1894 prodávat pod vlastním názvem, Phänomen-Rover.
Jak už to tak u těchto společností na přelomu 19. a 20. století bylo, Hillerův podnik postupně expandoval a rozšiřoval výrobní portfolio o motocykly, tříkolky a konečně i automobily. Konkurence ale v tehdejší době byla opravdu silná, a tak když se firma už známá jako Aktiengesellschaft Phänomen-Werke Gustav Hiller na trhu neuchytila, přeorientovala se na nákladní vozidla. A to určilo další směr značky i pro následující desetiletí.
Úspěšná zakázka vytyčila další směr
Firma zareagovala na žádost německé říšské pošty (Reichspost), která se sháněla po levném, bezpečném a schopném nákladním vozidle. Výsledkem prací byl v roce 1927 lehký náklaďák Phänomen 4 RL, který uvezl náklad až o hmotnosti jedné tuny. Pohon zajišťoval vzduchem chlazený zážehový čtyřtaktní čtyřválec, což byla koncepce využívaná už u tehdy nabízených motocyklů. Na trhu zaujal, a tak firma z Želetavy mohla dále expandovat.
Požadavky na nosnost v průběhu let rostly, na což reagovaly na začátku třicátých let modely Phänomen Granit 25 a Granit 30 s vyšší užitkovou hmotností. Zvládly uvést 1,5 tuny, respektive dvě tuny. I ty si zachovaly vzduchem chlazené motory, kapalinou chlazené agregáty firmy používala jen krátce u svých osobních modelů.
Za druhé světové války se však firma orientovala na motocykly, využívala přitom motorů Sachs. Po válce byly výrobní technologie odevzdány Sovětskému svazu, v rámci válečných reparací. I proto se v roce 1946 zestátněný podnik zabýval třeba opravou nákladních vozidel sovětské armády.
Poválečná éra
Na poválečném trhu se ale hodila nákladní vozidla, a tak se továrna k jejich produkci opět vrátila. Stále šlo však vlastně o meziválečnou techniku, Phänomen Granit 27 a Phänomen Granit 30 byly upravené modely z meziválečného období, jejichž nosnost postupně rostla. V roce 1952 však dorazila zajímavá inovace, prototyp Phänomen Granit 32 se vzduchem chlazeným vznětovým motorem. Ten se ukázal jako vhodná volba, a tak už o dva roky později se takový motor začal sériově vyrábět. Prodával se přitom v 40 zemích světa, včetně Československa. V roce 1956 byl pak vůz modernizován, na což upozornila i změna jména, z Granitu se stal Garant.
To už se blížil rok 1957, v němž došlo k přejmenování závodu na VEB Robur Werke Zittau. Potomci zakladatele firmy Gustava Hillera si u soudu vymohli zákaz dalšího používání dosavadní značky Phänomen, a tak muselo dojít k přejmenování. Slovo Robur znamená v latině síla, zároveň jde o latinský výraz pro dub letní (Quarcus Robur). Nové logo pak mělo evokovat klikovou hřídel. Spolu s přejmenováním navíc došlo ke sloučení i s dalšími podniky, s karosárnami v Budyšíně a Žitavě, motorárnou v Kamenci nebo výrobcem hasičských speciálů ve Zhořelci.
Spolu s tím odstartovalo zřejmě nejúspěšnější období firmy. Na východoněmeckém trhu Robur neměl velkou konkurenci, a tak jeho výroba mohla čile růst, stejně jako prodeje. V NDR tehdy navíc ještě je dostatek financí i na možné inovace.
Nejslavnější éra značky Robur
V roce 1961 tak nastupuje nová generace modelů. Prvním z nich je nákladní Robur LO 2500 s nosností 2,5 tuny. Ve své době šlo o moderně pojatý vůz s trambusovou karoserií (bez opticky odděleného motorového prostoru, s kabinou už nad předními koly), jehož pohon zajišťoval zážehový, vzduchem chlazený čtyřválec o objemu 3,3 litru. Ten dosahoval výkonu 51 kW a točivého momentu 220 Nm, spolupracoval s pětistupňovým manuálem místo čtyřstupňového. Právě na koncepci a nosnost v kilogramech odkazoval název stroje, LO značilo Luftgekühltem Ottomotor (vzduchem chlazený motor).
Nabídka se přitom postupně rozšiřovala. Na základech výchozího automobilu díky různým přestavbám postupně vznikly pick-up nebo autobus, který právě připomíná upravený kousek v seriálu Špunti na cestách. Byla tu i verze Robur LO 1800 A s pohonem všech kol (a jako allrad), která snížila nosnost na 1,8 tuny. Tu mimochodem rádi používali třeba hasiči. Robur LD 2002 měl zase vzduchem chlazený naftový motor (Luftgekühltem Dieselmotor), číselné označení odkazovalo na sníženou nosnost na dvě tuny. Použitý agregát měl čtyři válce a objem 3,9 litru. Dosahoval přitom výkonu 51 kW a točivého momentu 215 Nm.
Inovované verze
Automobil se stal úspěšným nejen v domovském východním Německu, ale také třeba v tehdejším Československu. U nás konkrétně často nahrazoval ještě meziválečnou Pragu RN/RND, vyráběnou do roku 1955. Alternativa domácí značky tehdy neexistovala. Avia A15 a její deriváty dorazila až v roce 1968. Praga V3S byla určena pro armádní sektor, navíc podobně jako od ní odvozená civilní Praga S5T byla pro mnohé zákazníky příliš velká.
V roce 1968 se Robur dočkal modernizace. Inovované verze byly rozpoznatelné podle masky chladiče, oválné řešení nahradilo tehdy modernější hranaté. Oficiální označení znělo LO 2501, respektive LO 1801 A. V roce 1974 pak došlo ke zvýšení užitečné hmotnosti, až na tři tuny, na to odkazovala označení LO 3000, respektive LO 2202 A. Navíc se vrátil dieselový derivát, který na čas z nabídky vypadl.
Ještě v 70. letech výroba Roburu rostla, a to až na 6.000 vozidel ročně, přestože se začalo už projevovat, že jde o zastaralý vůz. V socialistické Německé demokratické republice však nebyly finanční prostředky na výraznější inovace. I proto zvažovaná nová generace Roburu nakonec realizována nebyla, zůstalo jen u prototypu.
Nastává konec
Po sjednocení Německa to pak firma zkoušela spoluprací se západoněmeckými partnery, podobně jako výrobci Trabantů a Wartburgů. Konkrétně se do útrob Roburu dostaly agregáty Deutz, opět vzduchem chlazené diesely. Úspěšný projekt (tzv. Robur LD 3004) to ale moc nebyl, vzniklo asi jen 360 aut s tímto motorem.
Firma tak v roce 1991 definitivně končí produkci. V novém světě neměla se zastaralým vozidlem šanci. Vždyť i na československém trhu byly její vozy už dříve postupně nahrazovány nákladními automobily Avia, vzniklými díky spolupráci s francouzskou automobilkou Saviem. Mezi lety 1950 až 1991 tak vyjelo z továrny v německé Žitavě zhruba 250.000 vozidel značek Phänomen a Robur. Konkrétně třeba závod v Budyšíně byl následně přestavěn do průmyslového parku.
