Francouzská luxusní značka DS po osamostatnění se od Citroënu zatím ne a ne prorazit podle očekávání vedení. Nyní je tu však další pokus, ve znamení nové generace aut, která se na znamení změn od předchůdců odlišuje i svým pojmenováním. Jedním z jejích zástupců je i DS N°4, náhrada za dosavadní DS 4. Jak jezdí a jak se liší od předchozího modelu? To jsem zjišťoval během týdenního testu základního hybridního modelu ve stylové edici Jules Verne.
Obsah recenze
Design: Francouzský elegán
Design nové čtyřky sází na nejnovější vizuální identitu značky DS, která se podepisuje hlavně na nové, agresivněji pojaté přídi se širokou maskou a výraznými světlomety ve stylu velké N°8. Světla se tak táhnou od konců nárazníku a sbíhají se v segmentech směrem k osvětlenému logu DS uprostřed přídě.
Rovněž přepracovaná jsou zadní světla s novým světelným podpisem. Na víku zavazadlového prostoru se pak nově objevil nápis „DS Automobiles”, aby každý věděl, s čím má tu čest.
Celkový styl je povedený, originální, a tak si Número 4 jen tak s něčím nespletete. Zároveň je však znát, že jde de facto o výrazný facelift stávajícího modelu, než zcela nové auto. To je znatelné nejen na zádi, ale hlavně na zachované siluetě, s boky se zapuštěnými, výsuvnými klikami. Ostatně Número dorazil čtyři roky po příchodu DS 4, tedy v době, kdy by se očekávala jeho modernizace a nikoliv nová generace.
Recenze: Francouzský mini Rolls-Royce je návrat legendární bohyně. Nabízí jedinečný styl i pohodlí
Interiér: Francouzská stylovka se vším všudy
Zmíněná testovaná varianta Jules Verne se projevuje hlavně uvnitř. DS tuto edici nabídlo napříč svou modelovou paletou, přičemž každý z modelů připomíná jiné dílo slavného francouzského autora. V případě Número 4 je to primárně připomínka epického putování cestovatele Philease Fogga při dobývání nových území.
Konkrétně se tak na voze objevuje motiv kompasu, ať už na exkluzivním emblému na kapotě nebo uvnitř. Laserem zdobená palubní deska totiž odhaluje skicu kompasové růžice, která odkazuje na inženýrství tehdejších dobrodruhů. Zaujme i Alcantara v unikátní modré barvě na sedadlech v kombinaci s béžovou (dle DS perleťovou) barvou Alcantary na palubní desce nebo vyšité podpisy Julese Verna, umístěné v decentním čalounění.
Výsledkem těchto řešení je nadmíru originální kabina, která v rámci kategorie rozhodně zaujme. Nejen stylem, ale i kvalitou ztvárnění.
DS přitom vsadilo i na mnohé osobité detaily, kterými se odlišuje od ostatních modelů koncernu Stellantis se stejným technickým základem. Hlavním motivem je tvar diamantu, který se objevuje i na různých tlačítkách, konkrétně třeba na startovacím tlačítku, umístěném na středovém panelu, nebo na ovladačích oken, umístěných na dveřích. Tohle se opravdu povedlo a jestli vzpomínáte na někdejší styl francouzské prémie, budete nadšeni.
Zároveň se však uvnitř potvrzuje, že je Número 4 výraznou modernizací dosavadní čtyřky. Koncepce interiéru byla totiž zachována, skryté výdechy ventilace nebo obrazovka infotainmentu začleněná do palubní desky (a tedy ne volně stojící, jak je dnes zvykem) byly převzaty z předchůdce. Zmizel však dodatečný displej na středovém tunelu pomáhající s ovládáním infotainmentu, který se podle všeho ukázal jako zbytečný, jak se mi zdálo při testování dosavadní čtyřky.
Test: DS 4 Cross Rivoli 1.5 BlueHDi (2023)
Právě infotainment mi však obecně zamrzel. Přestože jde o jeho novou generaci, v kontextu současného trhu jde o celkem pomalý systém. Načítá se pomalu a i reakce na pokyn jsou pomalejší, tohle zkrátka v této cenové relaci není ono.
Grafika je každopádně na slušné úrovni, stejně jako kvalita obrazu. Také navigace TomTom je slušná, ovládání infotainmentu intuitivní a kvalita obrazu parkovací kamery na vysoké úrovni.
Velkým překvapením pro mě byl zavazadelník. S udávaným objemem 430 litrů u hybridu je vážně velký a hravě stačí na prodloužený víkend, třeba pro tříčlennou rodinu. Kufr potěší skladností, díky pravidelným tvarům ho skvěle využijete. Jen si trochu zaposilujete při nakládání, kvůli spíše vyšší nakládací hraně.
Bohužel ten velký kufr je trochu na úkor místa na zadních sedadlech, kde je prostor spíše podprůměrný. Před koleny, ani nad hlavou tu dospělý příliš místa nemá. Zkrátka auto pro dva, s čímž se zkrátka musí počítat.
Motor: Dobře známý hybrid s nízkou spotřebou
Nabídka motorů odpovídá dnešním trendům, DS Número 4 sází totiž výhradně na elektrifikované jednotky. K dispozici jsou přitom různé úrovně elektrifikace, od základního full-hybridu s dobíjením výhradně během jízdy, přes plug-in hybrid s možností nabíjení ze zásuvky po bateriový elektromobil. Já měl přitom možnost vyzkoušet základní hybridní provedení , DS N°4 Hybrid.
Hybridní ústrojí je již dobře známé z ostatních modelů Stellantisu. Konkrétně kombinuje přeplňovaný benzinový tříválec o objemu 1,2 litru a výkonu 100 kW s pomocným elektromotorem o výkonu 15,6 kW, šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou a 48V lithium-iontovou baterií s kapacitou 890 Wh (užitečná 432 Wh). Kombinovaný výkon činí v tomto případě 107 kW.
V koncernu Stellantis se mu říká mild-hybrid, koncepčně jde však o full-hybrid. Vůz totiž zvládá krátké úseky výhradně na elektřinu, jde ale o opravdu krátké úseky, a tak jde spíše o řešení podobné hybridům Subaru než těm od Toyoty.
I jeho charakter se neliší proti jiným hybridům Stellantisu. Dynamika tudíž není kdovíjaká, hlavně na dálnici, klidnějším řidičům ale bude stačit. Sladění pohonu je na vysoké úrovni, tříválec je však při akceleraci slyšitelný svým charakteristickým rykem.
Převodovka ve většině případů řadí hladce, a to i při manuálním režimu, dostupném prostřednictvím páček pod volantem. Občas ale změnu převodu převodu přece jen zaznamenáte, lehkým cuknutím, zvláště při popojíždění v kolonách. Toto by ještě stálo zato doladit, byť proti dřívějším verzím tohoto hybridu Stellantisu hybridní DS N°4 funguje hladčeji.
Také u tohoto hybridu je pak citelná silná rekuperace brzdné energie, při sundání nohy z plynu DS silně zpomaluje. To sice pomáhá snížit spotřebu paliva a šetříte díky tomu brzdy, protože mnohdy stačí zpomalit právě jen sundáním nohy z plynu, třeba z táhlých kopců to už ale může být otravné, protože vůz snižuje rychlost více, než byste si přáli. Ve výsledku tak budete pouštět tempomat častěji než v jiných vozech. Je to nicméně jen otázka zvyku.
Velkou výhodou testovaného hybridu je pak nízká spotřeba paliva. Z dlouhodobého hlediska se dá snadno dostat pod sedm litrů na 100 km. Ve městě vůz jezdí za 5,5 až 8 l/100 km dle provozu, na dálnici v rámci povolených limitů za šest a na okreskách klidnějším tempem za 5,5 litrů. Výhodou je v tomto směru i slušná palivová nádrž o objemu zajišťující optimální akční rádius bez nutnosti častého dotankování.
Recenze: Peugeot 308 SW v rámci faceliftu vylepšil svůj plug-in hybrid. Povedl se, pořád se však vyplatí jen někomu
Jízdní vlastnosti: Typický Francouz
DS v rámci odkazu na legendární bohyni tradičně sází hlavně na komfort a N°4 v tomto směru není výjimkou. I na velkých, nicméně standardně dodávaných, 19” kolech zůstává pohodlné a plavné. Auto znervózní leda jen na sérii krátkých nerovností, kde se projeví fyzika velkých kol.
Na komfort auto hraje i z hlediska odhlučnění a celkového naladění. S touto čtyřkou zkrátka nebudete mít tendenci sportovat, protože vás k tomu auto ani nevybízí.
Rychlý test: Spořit se dá i v naprostém luxusu. Povedený Lexus NX je toho důkazem. I vrcholná verze nejen komfortní, ale i úsporná
Zdroj: Autorský článek
Sdílet článek:
DS N°4 Hybrid 145 Jules Verne (2026)
DS N°4 je za mě zajímavým oživením trhu, hraje svoji hru, se všemi s tím vyplývajícími výhodami i nevýhodami. Sází na ryze francouzský šarm, ať už vnějším stylem, komfortem nebo některými detaily spíše pro efekt než užitek. Zaujme ale i nečekaně velkým zavazadelníkem nebo v případě testovaného hybridu nízkou spotřebou. V českém prostředí mu je asi vyhrazena role alternativy, komu ale sedne jeho zaměření, bude nadšen. Roli francouzského prémiového kompaktu hraje DS N°4 na výbornou.
Plusy
Osobitý styl
Poskytovaný komfort
Nízká spotřeba hybridu
Minusy
Omezený prostor vzadu
Pomalý infotainment
Průměrná dynamika
DS N°4 Hybrid 145 Jules Verne (2026): Základní technická data
| Verze | Hybrid 145 |
|---|---|
| Rok | 2026 |
| Objem motoru (ccm) | 1199 |
| Celkový výkon (kW) | 107 |
| Celkový točivý moment (Nm) | 230 |
| Převodovka | 6DS |
| Maximální rychlost (km/h) | 202 |
| Zrychlení z 0-100 km/h (s) | 9,5 |
| Spotřeba paliva – kombinovaná dle WLTP (l/100 km) | 5,2 |
| Teoretický dojezd (km) | 1000 |
| Emise CO2 – kombinované dle WLTP (g/km) | 116 |
| Hmotnost provozní/užitečná (kg) | 1454/536 |
Další recenze prémiových komapktů
Recenze: Nejmenší Alfa Romeo není žádný junior. Vypadá skvěle a jezdí skvěle. K dokonalosti ji ale chybí pár drobností
První recenze: Lexus LBX 2WD (2024)
