Novinářská prezentace nového auta. Jak taková akce probíhá?

Škoda Enyaq Coupé iV 2022

Možná vás někdy zajímalo, jaká je práce automobilového novináře nebo spíše jak vypadá prezentace nového vozu pro novináře. Možná si také mnoho z vás říkalo, že pro člověka, kterého baví auta to musí být práce snů. Na první pohled to je opravdu jednoduché – dostanete pozvánku na prezentaci, jedete na letiště, odletíte do nějaké zajímavé destinace, tam vám půjčí nějaké zajímavé auto, vy se projedete, něco dobrého sníte a vypijete, vyspíte se v hotelu a druhý den odjedete na letiště, odletíte domů a hotovo. Nic samozřejmě neplatíte, někdo se postará. Skutečně práce snů.

Jaký je tedy skutečný průběh takové prezentace. Začátkem března proběhla mezinárodní prezentace vozu Enyaq Coupé iV v Toskánsku. Pozvánku se základními údaji jsem obdržel asi měsíc před vlastní akcí a asi týden před odletem podrobné informace, včetně harmonogramu.

Středa

  • 08:30  otevření check-in přepážek letu č. KM7156 do Grosseta
  • 10:30  odlet letu č. KM7156 z Prahy do Grosseta
  • 12:10  akreditace a krátký briefing na letišti
  • 12:30  předání vozů a test drive
  • 13:00  oběd v Tenuta Ammiraglia – Frescobaldi
  • 14:00  testovací jízdy
  • 16:00  check-in v hotelu Argentario Golf Resort & Spa
  • 18:45  welcome drink v lobby hotelu
  • 19:00  tisková konference
  • 19:30  večeře v hotelové restauraci

Čtvrtek

  • 08:00  snídaně a check-out
  • 09:00  testovací jízdy
  • 11:00  odevzdání vozů na letišti
  • 12:30  odlet letu č. KM7157 z Grosseta do Prahy  

Pestrý výběr a zajímavé trasy

Co se týče práce novináře, tak nás obvykle nejvíce zajímá vlastní svezení, které samozřejmě začíná převzetím vozu. V případě Enyaqu bylo na výběr 45 aut, z toho asi polovina nejvýkonnějších modelů Coupé RS iV, a k tomu trasy od 50 do 100 km vedoucích na první zastávku, kterou bylo, v Toskánsku trochu překvapivě, vinařství. Zvolené trasy auta nešetřily, mnou zvolená vedla převážně po úzkých místních silnících, často i docela rozbitých, a zakončená byla šotolinovým finišem.

V místě oběda jsme měli možnost prohlédnout si odkrytý podvozek Enyaqu a dále si vyslechnout technické detaily, či promluvit s techniky a designérem palubní desky o tom, co se nám líbí, k čemu máme výhrady, případně co připravují do budoucna. Po občerstvení jsme přesedli do jiné verze Enyaqu s cílem nastaveným na místo ubytování, kterým byl hotel na poloostrově Monte Argentario.

Tentokrát byla mnou zvolená trasa vedená více po rychlostních silnicích, nicméně většina z nás z plánovaných tras odbočila, aby mohla auta nafotit na zajímavých místech, vyzkoušet ovládání vozidla a jeho jízdní vlastnosti a zároveň si prohlédnout krásné scenérie na pobřeží, či zajet do historického centra Grosseta. Bylo vidět, že Enyaq vzbuzoval zájem, nebyl jsem jediný s kým se dal na zastávce pro pořízení fotek někdo z místních do řeči a ptal se, „co to žere a kde to spí“.

Příjezdem na hotel pro nás novináře práce většinou nekončí, před večerní tiskovou konferencí a večeří je právě čas zasednout k soustruhu, tedy k počítači, a poslat do redakce či vystavit na web fotografie a napsat článek o prvních dojmech o testovaném autě. Při večerní tiskovce jsme si vyslechli další technické podrobnosti, opět jsme měli možnost zeptat se na to co nás zajímá.

Při večeři se, opět trochu překvapivě, bavíme více o autech než o pěkných hosteskách a potom už jen musíme pamatovat na to, že ráno v 9 odjíždíme na letiště, takže to na baru nesmíme moc přehnat, protože to auto nám tam nikdo neodveze a letadlo také nepočká. Druhý den po snídani nás čeká vyleštěný a nabitý třetí kousek, tedy třetí Enyaq, který jsem si vybral na cestu zpět na letiště. Cesta na letiště je už klidnější, je čas na prostudování hlubin palubního počítače i na prostudování krás jarního Toskánska. Před letištěm zbývá trochu času na pár fotek detailů a už běžím na předletovou kontrolu a je čas odletu. 

Nejen jezdění 

Při odletu se ukázala ještě jedna zajímavost zvolené destinace. Letiště v Grossetu není standardní civilní letiště, ale letiště italských leteckých sil. To znamená, že přednost samozřejmě mají vojenská letadla, takže odlet se asi o půl hodiny opozdil, protože kluci na Typhoonech se také chtěli proletět. A rovněž na letišti v Grossetu asi nebylo běžné naše letadlo maltských aerolinií, které vzbudilo zájem amatérských fotografů kteří nás ve velkém fotili, když jsme rolovali na startovací dráhu.

Na těchto prezentacích je zajímavé i to co nevidíte. To množství lidí, kteří jsou potřební k tomu, aby tuto prezentaci naplánovali, připravili a zajistili. Během 14 dnů se na prezentacích vystřídalo několik set novinářů z celého světa, pro které bylo každý den připraveno 45 umytých, vyčistěných a nabitých testovacích aut. Myslím, že to je docela náročné na logistiku a organizaci, zde navíc zkomplikované specifikou vojenského letiště, kde přes noc před letištěm nesměla zůstat žádná auta, plocha musela být volná, pro potřeby armády. To znamenalo po odletu novinářů vše odstěhovat a ráno zase přivézt (a znovu vyleštit), aby nová skupina mohla nasednout do čistých aut, protože cesty v okolí byly docela prašné. Před celým týmem Škody Auto smekám klobouk.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *